1) Jsem komunikativní
To by o sobě mohl říct každý, je to jen omšelá věta. Pokud chcete dát najevo, že se nebojíte kontaktu s lidmi, vtiskněte tuto myšlenku personalistovi uvedením konkrétních příkladů. Například, že jste byli v denním kontaktu s klienty, organizovali porady, pracovali s kolegy na týmovém projektu. Rozepište své zkušenosti tak, aby bylo zřejmé, že nejste žádný tichošlápek.
2) Jsem flexibilní
To je skvělé, ale jak to myslíte? Znamená to, že můžete nastoupit ihned? Že vám nevadí pracovat přesčas a o víkendech? Že zvládnete zastat různé činnosti? Že bydlíte nedaleko a dostavit se do práce v nenadálé situaci pro vás není problém? Napište, co vaše flexibilita obnáší, jinak je to opět jen prázdné slovo.
3) Mám tah na branku
Pokud nejste fotbalista tak takové nesmysly prosím vás nikde nepište. Ani kdyby je zaměstnavatel požadovat v inzerátu. Asi nevěděl, jakého uchazeče vlastně hledá.
4) Budu dělat cokoliv
To byste působil/a jako pěkný zoufalec, tohle napsat do motivačního dopisu. Firmy hledají sebevědomé a kvalitní uchazeče, kteří znají svou cenu, alespoň na kvalifikovanější pozice. To, že vám je úplně jedno, co budete dělat o vás vypovídá, že nevíte, co chcete s nevážíte si sami sebe.
5) Chci začít od začátku a postupně se vypracovat
Působí to bojácně. Sebevědomý člověk chce rovnou při nástupu čelit výzvě, a ne se „zašít“ do výukového centra. Samozřejmě, že se nejprve musíte naučit, jak to ve firmě chodí, ale to zaměstnavatel ví, nedávejte mu tedy najevo, že jste si vědomi svého „začátečnictví“.
Jak určit, zda zahrnujete do motivačního dopisu pouze relevantní informace? Kdykoliv napíšete nějakou větu, zamyslete se nad tím, PROČ ji uvádíte. Dozví se tak personalista něco nového? Zdůrazní to nějakou vaši konkrétní vlastnost? Odpovídáte tím popisu ideálního kandidáta? Pouze tak zjistíte, co je ona prázdná sláma a co jsou argumenty na podpoření vašeho pozvání k pracovnímu pohovoru.