V minulém díle jsme si představili čtyři otázky, které můžete očekávat z úst personalisty či jiného
náborového pracovníka během pracovního pohovoru. Dobrá příprava je základem pro to, abyste se
během pohovoru cítili sebejistě. Pojďme se podívat na další čtyři otázky, na které si raději odpovězte
sami dříve, než se vás na ně personalisté nečekaně zeptají.

1) „Proč jste opustili bývalé zaměstnání?“
Ano, i tato otázka může zaznít při pracovním pohovoru. Pokud jste odcházeli kvůli sporům
na pracovišti, není vhodné to barvitě líčit potenciálnímu novému zaměstnavateli. Mohli
byste působit jako konfliktní člověk, navíc se sklony k pomluvám. Mluvte spíše o sobě,
například o tom, že vás již práce nenaplňovala, protože pro vás byla příliš monotónní a
neměli jste šanci se někam posunout.

2) „Jaké máte platové požadavky?“
Tuto odpověď si předem dobře rozmyslete. Pokud se chystáte odvádět dobrou práci, není
nic špatného na tom, že za ni chcete dostat dobře zaplaceno. Proto by vám nemělo být
nepříjemné o své odměně mluvit. Pokud cenu své práce neumíte stanovit, zkuste se podívat
na internetu do diskusí a statistik o platových podmínkách na obdobné pozici. Poté cenu
můžete stanovit mírně vyšší, abyste získali prostor k vyjednávání.

3) „Co se vám v minulosti v práci povedlo, na co jste pyšní?“
Pokud se nemůžete pochlubit čísly, například zvýšením obratu firmy či úspěšnými prodeji, i
tak najdete momenty, kdy jste byli v práci úspěšní. Můžete mluvit o tom, jak jste skvěle
uklidnili rozzlobeného zákazníka, tím vyzdvihnete své vyjednávací a komunikační
dovednosti. Zamyslete se nad tím, kdy jste měli v práci ze sebe radost a poukažte tím na
některou dobrou vlastnost, kterou na pracovníkovi zaměstnavatel ocení.

4) „Kolik opic právě žije na Bali?“
To není vtip. Personalisté či jiní členové týmu, kteří s vámi vedou pracovní pohovor, vás
mohou vyvést z míry zdánlivě nesmyslnými otázkami. Věřte tomu, že je skutečná odpověď
nezajímá a ani si z vás nedělají legraci. Testují, jak reagujete, když vás někdo zaskočí,
například v budoucnu klient svými požadavky. Pokud na dotazy takového typu nedovedete
zareagovat pohotově, bohatě si vystačíte s věcnou odpovědí jako: „přiznám se, že nevím, ale
do zítra vám to mohu zjistit/odhadnout na základě loňských statistik/vypočítat, a pošlu vám
odpověď emailem“. Pro uspokojení zákazníka byste totiž mohli reagovat podobně. Hlavně
nezůstat koukat s otevřenou pusou.

Smyslem celé přípravy není naučit se odpovědi „odpapouškovat“ nazpaměť. Když si však
připustíte, na co všechno se vás mohou při pohovoru zeptat a své odpovědi si promyslíte,
odpovíte pak jasněji a sebejistěji. Mezi dalšími uchazeči tak můžete výrazně vyniknout svým
klidným mluveným projevem a posunout se tak blíže vysněnému pracovnímu místu.

Sdílet: