Doba po ztrátě zaměstnání je z mnoha důvodů nepříjemná a pro ekonomickou budoucnost člověka i riziková. Právě některá rizika by měla ochranná lhůta minimalizovat. Jak dlouhá tato lhůta je, v čem přesně spočívá a jaká jsou její omezení?
Přečtěte si také:
Ochranná lhůta běží 7 kalendářních dnů po skončení zaměstnání. Pokud v této ochranné lhůtě onemocníte, máte nárok na nemocenskou, i když už jste nezaměstnaní. V takovém případě se ovšem musíte smířit s výplatou nemocenských dávek až od 15. dne pracovní neschopnosti. Po tuto dobu se také nemusíte evidovat na Úřadu práce.
7 kalendářních dnů
Stanovení ochranné lhůty na 7 dnů se může zdát jako trochu omezující. Pokud má existovat ochrana proti následkům dlouhodobé nemoci pro čerstvě nezaměstnané, jeden kalendářní týden nedává příliš smysl.
Pokud v těchto sedmi dnech onemocníte, dojdete k lékaři a ten vám napíše neschopenku, budete mít nárok na nemocenskou. Pokud to „nestihnete“ a onemocníte později, stát vám už žádné nemocenské dávky nedá a případné potvrzení o pracovní neschopnosti využijete pouze jako omluvenku pro Úřad práce, že si v době PN nemusíte aktivně hledat zaměstnání a docházet na Úřad práce.
Peníze až od 15. dne
Pro čerstvě nezaměstnaného má pracovní neschopnost tu nepříjemnou vlastnost, že peníze v ní dostává až od 15. dne. Do té doby by totiž měl dostávat náhradu mzdy od zaměstnavatele, kterého už ale nemá, tudíž postrádá i nárok na náhradu mzdy.
O nějakých dávkách se dá tedy mluvit až při dlouhodobé pracovní neschopnosti – pokud ale nevíte, co vám je, určitě k doktorovi pro neschopenku v prvních 7 dnech po skončení pracovního poměru jděte, protože nikdy nevíte, jak dlouho budete nemocní. Později byste mohli litovat, že jste tuto možnost nevyužili.