Zaměstnavatel může zaměstnance podrobit orientační dechové zkoušce na alkohol. Co se ale stane, když s tím zaměstnanec nesouhlasí? Lze k tomu zaměstnance donutit, nebo se z toho zaměstnanec může vykroutit? Ve většině případů stojí zákony na straně zaměstnavatele, který opravdu dechovou zkoušku chtít může, přičemž její odmítnutí se považuje vlastně za přiznání, že je zaměstnanec „pod vlivem“.
Přečtěte si také:
Zaměstnanec musí chodit do práce střízlivý, je to jedna z jeho povinností, které vyplývají ze zákona. Stejně tak nesmí pít ani na pracovišti. Asi vám neobjevíme Ameriku, když vám povíme, že alkohol je prostě rizikový faktor, nehledě na pravděpodobnější slabší pracovní výkony (opilecká kreativita je sice pěkná věc, ale dlouhodobé kvalitní výkony jdou přeci jenom lépe s čistou hlavou).
Odmítnutí=přiznání
Pokud má zaměstnavatel (respektive častěji písemné pověřený hříšníkův vedoucí) podezření, že zaměstnanec „požil“, může ho vyzvat, aby se podrobil dechové zkoušce. V případě, že zaměstnanec odmítne dechovou zkoušku a nemá k tomu závažný důvod, posuzuje se toto jednání jako přiznání provinění.
Tresty
V takovém případě může následovat celá plejáda trestů, od ústní domluvy, přes písemné výtky pro porušení povinnosti, až po vyhazov na hodinu. Víte-li, že vaše firma alkohol na pracovišti (ať už v lahvi, nebo ve vaší krvi) netoleruje, rozhodně si nezahrávejte s osudem. Na druhou stranu se v mnoha odvětvích (zpravidla tam, kde nehrozí žádné velké škody a zranění a kde panuje uvolněnější atmosféra) alkohol toleruje a dvanáctka po obědě není považována za hřích, stejně jako zbytkový alkohol po flámu z předchozího večera.