Zaměstnavatel má v mnoha případech povinnost zajistit zaměstnancům pracovní oděv a ochranné pomůcky. Pokud tomu tak je, musí nákup těchto oděvů a pomůcek financovat sám zaměstnavatel, aniž by potřebnou částku strhával z platu zaměstnance, nebo od něho uhrazení požadoval.
Přečtěte si také:
Panují-li při výkonu práce podmínky ohrožující zdraví, musí zaměstnavatel zajistit maximální bezpečnost, což znamená například vhodný pracovní oděv a pomůcky. Jde zejména o stavby a pracovní místa, kde je zima, vlhko, vysoká prašnost (zhoršené podmínky pro dýchání), ohrožení chemikáliemi a podobně. Zaměstnavatel v takových případech opravdu musí na své náklady zajistit, že zaměstnanec bude dobře vybaven.
Na stavbě to bude například ochranná přilba, nebo protiskluzové boty při práci na střeše, zatímco v provozu, kde se manipuluje s chemikáliemi, to bude oděv, který zaměstnanec ochrání před stykem s nebezpečnými látkami.
Opotřebení vs. zničení chybou zaměstnance
Pracovní oděvy a ochranné pomůcky nemusejí mít zrovna 2x velkou životnost, protože jsou vystavovány zpravidla extrémním podmínkám. Dochází tedy k zásadnímu opotřebení a k nevyhnutelnému nákupu nových pomůcek. V takovém případě se situace vůbec nemění, opět jde nákup z kapsy zaměstnavatele.
Na druhou stranu, pokud by došlo ke zničení/ztrátě věci chybou zaměstnance, může zaměstnavatel chtít, aby zaměstnanec danou věc uhradil.
Dress code může být vyžadován, ale platí ho zaměstnanci
Nejde-li přímo o uniformu, jejíž pořízení by měl opět hradit zaměstnavatel, náklady na oblékání ve stylu společnosti nese zaměstnanec. Pokud zaměstnavatel vyžaduje oblek, musíte si ho pořídit, pokud vyžaduje zelený oděv, opět je to na vás. Někteří zaměstnavatelé ale i takové oděvy hradí, nebo na ně alespoň přispívají, což je rozhodně správné – nejde však o žádnou nutnost, protože zaměstnavatel je nucen hradit pouze pracovní oděv (hlavně tam, kde by byl obyčejný oděv rychle zničen nebo znehodnocen) a ochranné pomůcky. Dodržování dress codu je tedy na zaměstnanci.